Zvuková choreografie
Zvukovou choreografií lze vyjádřit hierarchii a vztahy mezi zvuky a tím optimalizovat zážitek z vašeho produktu.
Hierarchie
Při navrhování choreografie zvuků ve vašem produktu by měl každý zvuk odrážet svou úroveň důležitosti v hierarchii uživatelského rozhraní. Výraznost a osobitost zvuku by měly odpovídat jeho úrovni, a zvuky stejného typu (jako jsou hlavní zvuky, tzv. hero sounds) by měly zaujímat stejnou úroveň hierarchie.
Zvuky vysoko v hierarchii
Zvuky umístěné výše v hierarchii výrazně reprezentují značku nebo produkt.
Zvuky stejné úrovně
V uživatelském toku by zvuky, které jdou po sobě nebo si navzájem předcházejí, měly mít vzájemně příbuzné atributy (jako je barva zvuku, melodie nebo obálka tónu).
| Priorita | Zvuky | Typ zvuků |
|---|---|---|
| 1 | Zvuky značky | Mnemonický zvuk |
| 2 | Hlavní zvuky | Slavnostní okamžiky |
| 3 | Upozornění a oznámení | Vyzváněcí tóny a budíky Oznámení |
| 4 | Primární UX zvuky | Hlavní UX zvuky |
| 5 | Sekundární UX zvuky | Funkční zvuky |
Vztahy mezi zvuky
Zvuky se společnými atributy tvoří soudržnou skupinu.
Předznamenání (key signature)
Předznamenání jsou určujícím rysem tonálních zvuků. Pomáhají budovat harmonické vztahy mezi jednotlivými interakcemi.
Zvuky, které se přehrávají krátce po sobě, by měly používat stejné nebo doplňkové předznamenání, pokud konkrétní případ použití nevyžaduje jinak.
Doporučeno
Nedoporučeno
Vyjadřování vztahů mezi zvuky
Vyjádřete pomocí motivů, jak spolu jednotlivé stavy souvisí. Například zvuk stavu „zapnuto“ může souviset se zvukem stavu „vypnuto“.
Doporučeno
Nedoporučeno
Opakované zvuky
Zvuky interakcí, které se vyskytují pravidelně – jako jsou zvuky spojené s psaním, přejetím prstem, posouváním nebo navigací – mohou těžit z drobných obměn. Tyto zvuky by měly obsahovat drobné odchylky v barvě zvuku, aby napodobovaly přirozenou proměnlivost zvuků v reálném prostředí.
Doporučeno
Doporučeno
Mixování zvuku
Mixování je umění kombinovat různé zvukové zdroje do jediného zvukového proudu. Zahrnuje úpravu hlasitosti, frekvence, prostorového umístění a dalších parametrů každého zvuku tak, aby vznikl bohatý a soudržný zvukový celek.
Zvukové zdroje
Mixováním různých zvukových zdrojů lze obměnit emoci, záměr nebo charakter výsledného zvuku. Lze také upravit těžiště zvuku.
2. Tento mix působí uzavřeněji, soustředí pozornost na trylek a snižuje podíl vysokých frekvencí.
Priorita zvuku
UX zvuky by měly být vyvážené tak, aby zohledňovaly další zvuky v uživatelském rozhraní i ve fyzickém prostředí. Úpravy, které některé zvuky v určitých okamžicích izolují, potlačí do pozadí (tzv. ducking), smíchají nebo vyváží, pomáhají správně nasměrovat pozornost uživatele, aby vynikl záměr daného zvuku.
Faktory mixování
Mixování zvuku má mnoho nuancí a závisí na celkovém konceptu navrhovaného zážitku. Při rozhodování, jak mají zvuky vzájemně působit, zvažte následující faktory:
Další zvuky na zařízení
Současně může zaznívat více zvuků, a to jak v důsledku akcí uživatele, tak v podobě systémových zvuků. Například se mohou ozvat zvuky příchozích oznámení, zatímco uživatel poslouchá hudbu.
Optimalizace zvuku
Zvuk pro prostředí uživatele
Pro optimalizaci zvuku může zvukový designér otestovat svůj návrh poslechem na různých zařízeních a v reálných prostředích. Poslechem zvuků v reálných podmínkách (s ohledem na software, hardware, hluk, akustiku a další faktory daného prostředí) lze zvuk lépe přizpůsobit pro přehrávání v širším spektru podmínek.
Změny atributů zvuku (například jeho barvy) lze provádět také pomocí následujících postupů: přepracování kompozice, reorchestrace, melodických variací, ekvalizace a dalších úprav.
Ekvalizace
Ekvalizace (EQ) je efekt, který zesiluje nebo zeslabuje určité frekvence. Ekvalizace by měla být nastavena s ohledem na celou škálu zařízení, na kterých má být zvuk přehráván.
2. Tento zvuk je ekvalizován tak, aby byly potlačeny nízké frekvence a zesíleny vysoké frekvence.
Hlasitost (loudness)
Zvuky by se měly přehrávat na stálé hlasitosti podle svého postavení ve zvukové hierarchii (určeném prioritou a kategorií zvuku). Zvuk vyzvánění může být například hlasitější než zvuková zpětná vazba uživatelského rozhraní, protože má v okamžiku svého zaznění vyšší prioritu.
Měření hlasitosti
Při měření hlasitosti pomocí konkrétního hardwaru zohledněte „vnímanou hlasitost“ (vyjádřenou v A-vážených decibelech, tj. dB(A)) a nespoléhejte pouze na přímou hodnotu špičkoměru (peak meter).
Úprava hlasitosti
Ovládání hlasitosti by mělo odrážet to, jak lidé zvuk vnímají, nikoli technické možnosti zařízení. Hlasitost by se měla zvyšovat logaritmicky (nikoli lineárně).
Další informace o hlasitosti naleznete v pokynech Actions on Google pro hlasitost zvuku.
Formáty souborů
Optimalizace paměti
Přehrávání výsledného zvukového souboru se může lišit v závislosti na hardwarových a softwarových omezeních produktu.
Chcete-li zmenšit velikost souboru (s minimální ztrátou kvality):
- Použijte ztrátovou kompresi (například MP3 nebo OGG), avšak jen v takové míře, aby se neobjevovaly slyšitelné artefakty
- Snižte bitovou hloubku a vzorkovací frekvenci, avšak jen v takové míře, aby se neobjevovaly slyšitelné artefakty
- Ořízněte veškeré nepotřebné ticho na začátku a na konci souboru
Nedoporučeno
1. Nekomprimovaný zvuk
2. Nižší bitová hloubka a vzorkovací frekvence vedly ke znatelnému zhoršení kvality.
Doporučení pro formáty souborů
Konečný formát zvuku závisí na implementaci a na omezeních na úrovni systému. Snažte se zvolit nejlepší dostupný formát (tj. formát s co nejmenší ztrátou), který váš systém umožňuje, zejména u klíčových zvuků vašeho uživatelského zážitku.
Další informace o podporovaných formátech souborů naleznete v dokumentaci k podporovaným formátům médií pro vývojáře Android.